Kriminalista varuje: 7 nejčastějších chyb při instalaci kamerových systémů

Ing. Martin Spurny

Kamerové systémy dnes mohou plnit hned několik úkolů zároveň: prevence a odstrašení potenciálních pachatelů, monitoring v reálném čase nebo automatická detekce událostí. Jejich „chvíle slávy“ pak přichází v momentě, kdy si kriminalisté při vyšetřování trestného činu vyžádají záznam. Kapitán Martin Spurný, forenzní expert Policie ČR s více než 18 lety praxe, však upozorňuje na situace, kdy kamery kriminalistům příliš nepomohly. A přitom by stačilo jen málo.

Vyšetřovatel přichází na místo činu, které snímá bezpečnostní kamera. Vyžádání jejího záznamu je logicky prvním krokem ve vyšetřování. Zde se však realita liší od populárních televizních kriminálek. Místo stěžejního vyšetřovacího materiálu často přichází záznam s nízkou forenzní kvalitou. Kvůli nevhodné instalaci a nastavení kamer nebo kvůli jejich zanedbané údržbě se z původně zásadního důkazu pro obžalobu se stává bezcenný sled nevypovídajících obrázků. Níže uvádíme sedm hlavních problémů, které mohou kriminalistům komplikovat práci:

1. Důkaz je mimo záběr kamery

Ke škodě majitelů kamerových systémů se mnoho dnešních instalací provádí bez řádné bezpečnostní analýzy, která by přesně definovala, k jakému účelu bude kamera použita a jaký úhel pohledu je nezbytný k zachycení nejdůležitějších událostí a detailů. Je důležité zachytit pouze narušení stanoveného perimetru, nebo je pravděpodobné, že bude třeba záznam k zjištění podrobností o pachateli a jeho činu? Vyšetřovatelé často narazí na skutečnost, že pachatelé nejsou v záběru kamery, anebo jsou tak daleko, že ze záběru prakticky není možné zjistit relevantní informace. Typický příklad nesprávné polohy kamery je někdy vidět v obchodech: když lupič přijde k pokladníkovi s čepicí na hlavě, kamera při pohledu shora zkrátka nevidí jeho tvář.

Kamera je umístěna příliš vysoko, a tak nezachytila ten nejdůležitější důkaz – tvář pachatele.

2. Otočná kamera se „otočila zády“

Otočné (neboli PTZ) kamery jsou praktické a všestranné, ovšem zároveň kladou větší důraz na správnou instalaci. Jejich popularita s sebou často přináší neodbornou instalaci z forenzní perspektivy. Příkladem může být městská dohledová kamera s automatickým střídáním pěti až deseti úhlů záběru, což se v případě náhlé události obvykle ukáže velmi nešťastným. Výhodou jsou naopak statické multisenzorové nebo panoramatické kamery, které nepřetržitě sledují široké zorné pole a podezřelý je proto vždy přítomen v záběru kamery. Díky tomu mohou pak forenzní experti snáze dokázat, že záznam pochází z jednoho spolehlivého zařízení a není zmanipulovaný.

Otočná kamera zachytila zloděje – a vzápětí se otočila do jiné pozice záběru. Když se opět vrátila k místu činu, zloděj byl pryč.

3. Rozmazané obrázky (nejen) z analogové kamery

Přechod od analogových k IP kamerám přinesl mnohem lepší rozlišení obrazu, Full HD se u nových instalací považuje za standard. Přesto v tomto případě pro policejní vyšetřovatele platí „čím více, tím lépe“. Vyšší rozlišení totiž přirozeně poskytuje mnohem lepší detaily a tím pádem i účinnější snazší identifikaci osob a předmětů. Na rozdíl od rozmazaných záběrů ze starých analogových kamer umožňuje obraz ve Full HD nebo 4K zachytit důležité podrobnosti. Do samotných kamerových systémů navíc lze posléze nasadit nejnovější analytické aplikace založené na umělé inteligenci, jako je detekce obličeje nebo čtení RZ vozidel.

Je pochopitelné, že kriminalisté nadšeně vítají lepší rozlišení kamer.

4. Objekty ztracené mezi snímky

Nízké FPS, tedy frekvence snímkování, bývá jedním z dalších důvodů, proč není možné použít kamerové záznamy k vyšetřování. Nízká snímková frekvence se objevuje u starých kamerových systémů, ale kupodivu se s ní občas lze setkat i u IP kamer s vysokým rozlišením. Stává se to v případě, že chtějí instalátoři ušetřit šířku pásma nebo úložiště. Opět se tedy vracíme k zásadní otázce, kterou by si majitelé systému a instalační firmy měli položit: Jaký záběr bude v případě incidentu potřeba? Přitom platí, že monitoring veřejného prostranství pravděpodobně nebude vyžadovat tak vysokou snímkovou frekvenci jako kamera, jež identifikuje SPZ, detekuje tvář nebo počítá hotovost. Když 4K kamera ukládá vysoce detailní video, ale pouze při 5 fps, bude stěží možné identifikovat jedoucí autove scéně. Jednoduše řečeno, pokud chcete použít záznam pro identifikační účely, frekvence obrazu by nikdy neměla klesnout pod 15 FPS, a pokud chcete identifikovat pohybující se vozidla, měla by být frekvence alespoň 25 FPS.

Kamera snímá obraz v rozlišení 4K. Bohužel se její kvalita kvůli nízké snímkové frekvenci míjí účinkem. Vyšetřovatel totiž potřeboval identifikovat jedoucí auto.

4. Černé siluety nebo bílí duchové

Je zřejmé, že v tomto případě nikdo neotestoval kameru v noci. Pachatele u dveří nejde identifikovat, ať už je noční přísvit zapnutý, nebo vypnutý.

Schopnost pracovat v obtížných světelných podmínkách je do značné míry dána technologickou vyspělostí kamery. Při instalaci však musíte dodržovat základní principy: pokud je to možné, neměly by být čelem ke kameře umístěny silné zdroje světla. Osvětlení sledované scény by mělo být co nejrovnoměrnější. Při instalaci je nutné zohlednit také vnější nebo časově spínaná světla – neměly by rušit scénu. Přirozeně lze objekt detekovat, pouze pokud se jeho jas liší od pozadí. Zvláštní kapitolou je noční IR přísvit. Zde je důležité zvolit jeho vhodné umístění na základě vzdálenosti sledovaných objektů. Uvědomte si také, že barevné spektrum se může zobrazovat odlišně v závislosti na teplotě.

6. Zmatení, kdy byl záznam pořízen

Jeden z nejnaléhavějších problémů, jímž se soudy zabývají téměř na každém jednání, které zahrnuje digitální údaje, je nastavení data a času. Ačkoliv se to zdá banální, nejednoznačnost časových údajů bývá jedním z hlavních argumentů obhajoby. Kdykoliv je v této oblasti sebemenší rozpor, strana obžalovaného na tuto skutečnost okamžitě poukáže a využije ji ve svůj prospěch. Jednoznačný důkaz je proto klíčovým bodem nejen při forenzním šetření, ale i v celém procesu vyšetřování. Nesprávný časový údaj kamery může celé vyšetřování zkomplikovat. Nejčastější příčinou chyb je, že kamera nemá nastavenou automatickou aktualizaci zimního a letního času, nebo během instalace nikdo nezkontroloval a nesynchronizoval datum a čas v kameře s datem v záznamovém zařízení. Moderní VMS naštěstí těmto problémům jednoduše předcházejí. Ideálním důkazem autenticity by mohl v budoucnu být dynamický vodoznak, jenž by zajistil přesnost data a času, a tím pádem nezpochybnitelnou integritu záznamu.

Ne zcela jednoznačné datování záznamu vyvolává pochybnosti

7. Pavučina před objektivem

Seznam nejčastějších chyb uzavírají zádrhely bohužel triviální, které však hrají zásadní roli. Špatně zaostřené kamery, špinavé sklo krytu kamery, pavučiny a jiné nečistoty na objektivu… Výčet by mohl pokračovat. Příčinou je jednoduše nedostatečná údržba kamerového systému, která dokáže kvalitu použité technologie zcela promarnit. Najdou se i skutečné kuriozity, například špatné kabelové připojení nebo záznamová jednotka, které chybí úložiště dat. Nedbalost, nebo úmyslné odstranění důkazů? Tak či tak je jasné, že záznamy je třeba pečlivě chránit. Současný tlak na zodpovědnost při správě osobních údajů (jeho projevem je i GDPR) doufejme povede k lepší péči o kamerové systémy. Ty pak budou moci konečně plnohodnotně sloužit účelu, k němuž jsou určeny.

Autorem článku je kpt. Ing. Martin Spurný, kriminalistický expert v oblasti zkoumání a analýzy digitálního obrazu a videa ve Znaleckém ústavu Policie ČR. Působí též v porotě soutěže Slepá místa, kterou pořádá společnost Axis Communications a která pomáhá městům a obcím instalovat kamerové systémy smysluplně.